Mnoho lidí si myslí, že stačí hodit poleno do kamen a oheň se postará sám. Opak je pravdou. Správné spalování dřeva probíhá ve třech fázích, které na sebe plynule navazují. Pokud je nerespektujete, přicházíte o teplo, zbytečně spalujete více paliva a do ovzduší uniká víc škodlivin. Pochopení těchto fází je základem efektivního topení.

První fáze začíná zapálením a trvá, dokud se dřevo nezačne rozkládat teplem. V této chvíli se odpařuje voda a uvolňují se prchavé látky. Plamen je slabý, často oranžový a nestabilní. Teplota v topeništi ještě není dostatečná. Pokud v této fázi přiložíte další dřevo, jen ho přidusíte a ochladíte spalovací prostor. Správný postup je nechat první vsázku pořádně rozhořet, dokud se plamen nerozšíří po celé šířce topeniště. Teprve pak má smysl uvažovat o dalším přikládání. Ostatně fyzika hoření dřeva jasně vysvětluje, proč je trpělivost v této fázi klíčová.

Druhá fáze je obdobím intenzivního hoření. Teplota stoupá nad 600 °C, prchavé látky se spalují a plamen je jasně žlutý až bílý. Právě nyní dochází k maximálnímu uvolňování tepla. Dřevo by mělo hořet plamenem, ne jen doutnat. V této chvíli je ideální přiložit další poleno, ale pozor – jen tehdy, pokud předchozí vsázka ještě hoří plamenem. Nikdy nepřikládejte do poloviny vyhořelého, doutnajícího lože. Vzniká tím nadbytek kouře a ztráta účinnosti. Pokud kamna začnou kouřit z komína, znamená to, že přikládáte příliš brzy nebo příliš mnoho najednou.

Třetí fáze nastává ve chvíli, kdy plamen slábne a dřevo se mění na žhavé uhlíky. Teplota sice klesá, ale stále je dost vysoká na to, aby uhlíky předávaly teplo. V této fázi už nepřikládejte. Nechte plamen dohořet a uhlíky vyhasnout přirozeně. Pokud potřebujete topit dál, počkejte, až z uhlíků zmizí téměř všechen plamen, a teprve pak vložte nové poleno na žhavý základ. Tím zajistíte plynulý přechod do první fáze u nové vsázky. Když tyto tři fáze respektujete, kamna topí čistě, déle drží teplo a spotřeba dřeva klesne klidně o třetinu.