Jakmile se v domácnosti objeví batole s pastelkou v ruce, stěny přestanou být jen konstrukcí. Stávají se plátnem, na kterém se každý den objevují nové čáry, kolečka a pokusy o lidské postavy. Rodiče to znají: chvíle nepozornosti stačí a na omítce je dílo, které se nedá jen tak setřít. Řešením není dítěti bránit v tvoření, ale připravit povrch tak, aby případné čmáranice neznamenaly nutnost malování celé místnosti.

Základem je pochopit, s čím máme co do činění. Voskovky a pastelky zanechávají mastný film, který se do porézní omítky vsákne a běžný hadr ho jen rozetře. Fixy na bázi lihu pronikají ještě hlouběji a na světlém podkladu vytvoří trvalou stopu. Pokud tedy plánujete dětský pokoj nebo chodbu, kde se děti pohybují nejčastěji, vyplatí se sáhnout po povrchu, který je uzavřený a omyvatelný. Praktické zkušenosti s tím, jak si poradit s kresbami pastelkou a fixou na zdi, ukazují, že rozhoduje už samotná volba materiálu, ne až následné drhnutí.

Mezi osvědčené varianty patří omyvatelné tapety s hladkou strukturou, které vytvoří bariéru mezi barvou a zdí. Na ně se pastelka nanese jen po povrchu a stačí ji přejet vlhkou houbou. Alternativou je nátěr s vysokým podílem latexu nebo akrylové barvy určené pro exponované prostory. Dobré je nechat dítěti vymezený prostor, kde může kreslit bez omezení, a zbytek stěny chránit. Tím se snižuje pokušení a zároveň se podporuje přirozená potřeba tvořit.

Preventivní úprava se vyplatí i z ekonomického hlediska. Jednorázová investice do kvalitního povrchu je levnější než opakované malování a odstraňování skvrn, které často končí poškozením omítky. Stačí zvolit vhodný materiál, nanést ho správně a udržovat. Děti vyrostou, ale stěny zůstanou. Pokud jsou připravené, přežijí i období, kdy je každá pastelka výzvou k uměleckému experimentu.