Tvrdost dřeva se měří Brinellovou metodou a udává se v newtonech. Čím vyšší číslo, tím větší odolnost proti vrypu. Pro podlahu v domácnosti s dětmi a psem je klíčová hranice kolem 5000 N. Dub se pohybuje mezi 6000 a 7000 N, buk okolo 6500 N, jasan podobně jako dub. Naproti tomu borovice dosahuje sotva 3000 N a smrk ještě méně. To znamená, že borovicová podlaha se po pár měsících provozu pokryje důlky od hraček, bot a přesunovaného nábytku. Dub nebo akát (kolem 7000 N) vydrží výrazně víc. Pokud řešíte, jak předejít otlakům od židlí a skříní, pomůže vám článek o tvrdosti dřeviny a stopách po nábytku, kde najdete konkrétní hodnoty i praktické rady.

Exotické dřeviny posouvají laťku ještě výš. Ipé, kumaru nebo massaranduba mají tvrdost přes 12000 N a používají se na venkovní terasy i do vytížených interiérů. Jsou ale dražší a hůř se opracovávají. Pro běžný byt stačí dub, který se dá snadno brousit a opravovat. Buk je tvrdý, ale méně stabilní vůči vlhkosti, takže do koupelny se nehodí. Jasan má výraznou kresbu a dobrou tvrdost, ovšem je o něco dražší než dub. Každá dřevina má jiný poměr ceny, tvrdosti a vzhledu a výběr závisí na tom, co od podlahy očekáváte.

Praktický výběr nekončí u čísla tvrdosti. Důležitá je i tloušťka lamely, způsob montáže a použitý lak. Silnější vrstva dřeva (4 mm a více) umožňuje vícekrát zbrousit a renovovat. Tvrdý voskový olej lépe maskuje drobné škrábance, zatímco lesklý polyuretanový lak je ukáže víc. Pokud máte doma velkého psa, sáhněte po dubu nebo akátu. Do ložnice bez dětí klidně zvolte borovici, která je levná a příjemná na dotek. Vždy si ale nejdřív ujasněte, kolik provozu podlaha skutečně zažije.